Jdi na obsah Jdi na menu

ČT Author CUP 2013

16. 11. 2013

Byl konec letních prázdnin,když jsem náhodou potkal Irču Klingorovou s dotazem,zda-li bych s ní nechtěl jet Author cup.Tohoto závodu jsem se zůčastnil jen jednou a to v roce 2010,kdy jsem se zapřísáhl,že do Jizerek už nikdy více.Tenkrát jsem startoval z předposlední startovní vlny,což znamenalo,že předemnou bylo 3.500lidí,neskutečná masa.Do cíle jsem tenkrát dojel v čase kolem 2:45 jako 496 značně znechucen.Ihned jsem tedy Irči dotaz zamítl.Ovšem s odstupem několika dnů se mi to v hlavě nějak rozleželo a jelikož forma letos byla,řekl jsem si proč néé. K závodu jsem se tedy přihlásil a na pořadatele se obrátil s prosbou o zařazení do první startovní vlny,po pravdě jsem čekal negativní přístup a zamítnutí žádosti.Odpověď přišla velmi rychle,pořadatelé si vyžádali odkazy na výsledkové listiny mnou letos odjetých mtb závodů a na jejich základě mě nakonec zařadili do první elitní vlny se startovním číslem 148.. říkal jsem si,wááááu a nebylo cesty zpět.. Start 65km dlouhé trasy s převýšením kolem 1500m byl v sobotu 12.10.2013 v 10:00 v Josefově dole.Jelikož se ihned po startu jel 12km dlouhý táhlý kopec,směrem na Karlov a Hrabětice,bylo třeba se řádně rozjet a dostat do tempa již před samotným startem.Rozjížděl jsem se tak dlouho,že když jsem přijel ke svému startovnímu bloku,byl již plný.Nezbylo nic jiného,než se zařadit do zadních pozic,600 borců bylo předemnou.. No coo,v kopci za to vemu a buď vydržím,nebo shořím.. vzpomněl jsem si na slova trenéra Oldy Dvořáka před srpnovým Artíkem v KV,musíš jet jak hovado mi tenkrát povídal.. Tak jsem tak opět učinil a ono to fakt jelo,cejtil jsem se famozně,nohy točili o sto šest,řezal jsem závodníka za závodníkem,že jsem ani nestačil křičet levá pravá,prostě den,kdy bylo všechno tak jak má při závodě být. Při výjezdu na vrchol 12ti kilometrového stoupání na mě borec opřený o strom volá 86.. říkám si cožééé,86.místo ??? jojo mladej,šlapej a nemel mi povídá postarší pán. Tak to jsem za to sakra vzal,prohnat se přes 500 lidí v prvním kopci,nechápal jsem.S pár klukama jsme se z formovali do zhruba deseti člené skupinky s jasným cílem,v krátkých intervalech se střídat na čele a jet hranu co jen to půjde a ono to šlo.Nohy mi jeli,cejtil sem se víc než dobře,problémy s dechem po změněné medikaci naprosto žádné a tepy v normálu.V tu chvíli jsem pomýšlel hodně vysoko,ovšem né dlouho.Na 14km jsem v rychlosti kolem 60km/hod vymetl zadním kolem díru jako blázen,uslyšel cinknutí kovu o zem a píchnutí do zadku.Ihned jsem zamáčkl brzdy,na pár metrech zastavil a s pocitem neskutečné bezmoci,zoufalství a beznaděje koukal na chybějící lyžinu pod sedlem v tu chvíli psychicky hodně na dně.Do servisního místa to bylo 5km,skočil jsem na kolo a jel úplnej šrot a doufal,že mi sedlo vymění.Přispurtoval jsem k servisnímu stánku a žádal o sedlo,joo hochu,já tady mám jen duše,ale na druhým servisním stanovišti sedla mají,nojooo,to je ale dalších 20km ve stoje... no coo,kousl jsem se,polkl nějaký ten carbo gelíček,a s vidinou nového sedla,které na mě čekalo na 40tém km upaloval dál.Kilometry odcejpali v celku rychle i díky ostatním závodníkům,kteří se mi snažili pomoct a brali mě do háku.Ani nevím jak,ale najednou se předemnou v lese vynořil žlutý stánek author,v tu chvíli jsem byl asi nejšťastnější člověk z celého početného startovního pole,ovšem přišlo nemalé zklamání.. Po vyřknutí mého přání na mě servisák kouká jak kdybych právě spadl z Marsu.. No joo,ale ty sedla máme v Peugeotu na startu,řekl to tak s klidným hlasem a mě se chtělo brečet.Stál jsem tam jak opařenej,nohy se mi vyčerpáním klepali jako nikdy,křeče mě brali snad do každého svalu,ke slzičce nebylo daleko.Až sem to bylo 26km ve stoje,na povlávající sedlo se dalo posadit max na dvě tři minutky,aby si odpočinuli stehna,delším posezením na jedné lyžince neskutečným způsobem trpěla má zadnice a dalších 25km to bylo do cíle.Ze zadních kapes dresu jsem vylovil banán,tyčku,carbosnack,všechno to do sebe poslal a i přes chuť hodit kolo do lesa,jsem se rozhodl dokončit,nerad vzdávám závody. Místo se soupeři jsem bojoval se sebou samým.Čas od času se svezl s někým v háku a poslouchal srandičky od ostatních.Nohy,hlavně stehna zažívali středověk,laktát mi stříkal snad i z uší,křeče které se stupňovali jsem už ani nevnímal a můj zrak se ubíral jen jedním směrem,na TACHOMETR.. 48,51,56.. kilometry se načítali pomalu uklidnil mě jeden závodník.. takhle ve stoje jsem jednou taky dojížděl závod,9km se smrtí v očích,jak dlouho to jedeš ty?? Říkám mu od 14km,takže 44km a ještě 7km do cíle.Nechápavě se na mě podíval a stichl. Po chvíli mi povídá.. to musí bejt hrozná masturbace,si magor,šílenec,já bych to kolo hodil do lesa.Zrychlil a už jsem ho neviděl.To už jsem byl u vodní nádrže v Josefáči a do cíle chyběli nějaké dva,tři kilometry.Křeče jsem dávno nevnímal,strojovým šlapáním,nejspíš už i v agonii se blížil k cíli a těšil se až zahodím kolo a sednu si na zadek.S vypětím všech fyzických a hlavně psychických sil jsem projel cílovým obloukem v čase 2 :28:26 v celkovém pořadí obsadil 239.místo,v kategorii mi pak patřila 138.příčka. Takže nezbývá nic jiného,než se do Jizerských hor příští rok opět vrátit a pokusit se o dobrý výsledek ještě jednou.Kdo něco podobného nezažil,nejspíš ani nepochopí.S odstupem času jsem rád,že jsem nevzdal a posledním závodem důstojně ukončil sezonu 2013,byť úplně né podle představ.

Martin Szewieczek biker TRIKV

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář