Jdi na obsah Jdi na menu

Karlovaráci vezou z německého Tirschenreuthu poháry..aneb slunce, seno, triatlon

3. 7. 2011

Na sobotu jsem si vybral můj tradiční triatlonek, nazývám to tak proto, abych neurazil triatlonové dálkaře, v Německém Tirschenreuthu. Triatlonek pro jeho distance 500m plavání-14km cyklistika a 4km běhu.

Podařilo se mi tento rok rozšířit naší výpravu a tak jsme vyjížděli z „Varů“ ve třech , já, Petra Mikešová, oba TRiATLET  /další premiéra/ a Irena Šípová/ACES/. V Kynšperku, aby se vyrovnal klubový stav, jsme přibírali ještě Martinu Kabilovou /ACES/.
Již cestou nám černé mraky od západní hranice dávali najevo, že na Šindelové p. Kovařík má asi jinovatku a venku bylo již jen 12°C a rozfoukával se nepříjemný vítr. No, ale jsme přihlášeni, startovné /15 éček/ a tak hurá na západ.
Nějak jsem neodhadnul cestu a tak jsme v Tirschenreuthu hodně, hodně brzy. No, ale protože Petra s Irenou jsou tady poprvé, projíždíme si trasu kola, autem s ohledem k panujícímu skoromrazu, vyzvedáváme startovní čísla  a také studujeme orientaci v depu, plavání, výlez z vody, depo, nástup a slez z kola, které ohraničuje silná dřevěná kláda v bílo-červeném hávu a tu si nikdo přejet nedovolí. Holky si dokonce prošly velkou část běžecké tratě. Potom již příprava kol, dohuštění a odvoz všech věcí do depa.
Mezitím přijíždí i Eva /dcera žijící v Marktredwitzu/ s prckem Danielem, ten ale ještě chvíli pochrupuje v autě. Eva dostává velký úkol, neb bych opravdu věděl přesný čas plavecké části. Takže stopky, desky a tužku a blok.
Přítel Vašek XYX od Kristýnky Zbuzkové dokonce v prostoru závodu prodává ve velkém cyklistické boty a nutno dodat, že za velmi krásné ceny. Domlouvám obchod, neb Petra boty potřebuje. Kupujeme krásné DNT Carbon, s až neskutečně nízkou hmotností za 60 éček. Tak to je Kauf.
No, ale zase k závodu. Start ve 14 hodin se blíží. Martina půjčuje ještě na poslední chvíli Petře svůj neoprén, voda prý není až moc studená a Petra to hodně vítá.
Plavu samozřejmě v neoprénu. Jdu se rozplavat, teplota vody je překvapivě velmi přijatelná. Místo startu je cca 80-100m od výlezu, takže při jedné bójce, mimochodem bójku jsme pro svůj tvar a plachtu nazvali altánkem, se plave klasický trojúhelník. Start, plave se mi podezřele dobře, ani vlnky z mé nádechové strany mě nerozhazují. Ale jak říkám já, vše je především o čase a ne o pocitu. U altánku malá strkačka, ale to k triatlonu patří. Dokonce se mi zdá, že letos mám štěstí a prsaři plavou úplně jinudy. Ke konci plavání je pěkná špína, konečně jsem venku z vody. Do depa je nějakých 60m a tak v poklidu stáhnu horní část neoprénu, dobíhám ke kolu.Petra se za chvilku vydává na kolo, doplavala dle odhadu půl minutky přede mnou.  Brejličky a čapka na zem, dosvlékám neoprén, přilba, boty, číslo, kolo za sedlo a dalších cca 100m k silnici se běží. Za již zmiňovanou kládou se nasedá a hurá. Krásný, samozřejmě bezdírový povrch, perfektní značení, bohužel ten vítr. V Německu se jezdí všechny triatlony bez háku. Od prvních účastí Čechů je už Tirschenreuth výjimkou. První a dá se říci jediné stoupání k Lengenfeldu je v první části dost prudké, nikoliv dlouhé, ale stoupá se cca 2km, po průjezdu Lengenfeldem je to na obrátku cca 3-4km, bohužel tam je právě ten nejsilnější protivítr. A já jak naschvál jedu stále sám. Nevadí, až k obrátce se těším na to, jak si vítr do zad užiju. A užil. Opravdu to šlo zprava zezadu a bylo to znát. Zpět to ujíždělo. Před Lengenfeldem stojí v protisměru Helena Vrbická /ta přijela sólo/, a je vidět, že jde o nějaký technický problém. Zahlédnu Petru, není daleko a tak se blížím. Petra se však chytá vysokého borce do háku, musím říct, že já jsem ho neuvisel, a jede rychle zase vpřed. Ale části k depu cca 2km jsem již udržel odstup konstantní a v závěru jsem v nejprudším sjezdu dvojici sjel. Do depa jdeme společně. Depo máme zmáknuté, Petru mám naproti a tak se nám daří i stejně z depa vybíhat. Petra na můj vkus jde vcelku rychle, držím se. Po nějakých pěti stech metrech vidím, že Petra bojuje zřejmě se svým neposlušným uvolněným posledním žebrem napravo a asi nebude držet nasazené tempo. Opravdu asi po 1,5km se odpojuji a snažím se ještě nějaké borce předběhnout. Jsem i 1x předběhnut, ale pár borců dávám. Vidina, že bych potom litoval při vyhlášení každé vteřinky, dělá své. Mám toho akorát, dokonce mě to píchání v boku přepadne taky, to nebývalo, ale je to snad jen 800m do cíle, vydržím. Dobíhám v poslední zatáčce nějakého mladíka, ale na finiš nemám síly a především morálku, vidím, že věkem je jiná kategorie. CÍL!!! Petra dobíhá asi 50 vteřin za mnou. Vydýchávám a klusám Irče naproti. Za chviličku je i ona v cíli. Martina je v cíli před námi /plavala 8:28/, asi 2minutky. Převlíkačka, steak, radler a vyhlášení. Německý moderátor se s námi zdraví, strejně jako starosta Tirschenreuthu. Dokonce dostávám vizitku se žádostí o sportovní spolupráci od šéfa mládeže z Weidenu s nepříliš německým jménem Piera Jander / i jméno vyslovoval Piér Žardérrrrr/, uvidíme. Určitě se potkáme 14.srpna v Regensburgu.
A jak to nakonec dopadlo??? Nečekaně SUPER. Jsem 1. V kategorii M55 /z pěti ročníků 4x, vloni až 3.místo/, Petra 1.místo. Irča 1.místo.Martina 2.místo, ale ta to měla složité, neb měla kategorii absolutní vítězku!!!!! Dalším vítězem Karlovaráků byl i Zdeněk Procházka /ACES/ v M 40.
TRiATLET tedy dovezl z Německého Tirschenreuthu krásné dva poháry a určitě dobře reprezentoval a to nejen sportovním výsledkem !

Olda Dvořák

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Olda D. - Triatlonek

4. 7. 2011 14:26

Omlouvám se za přiřazení Martiny Kabilové k Acesu, v triatlonu samozřejmě TRI CHEB, ještě jednou se omlouvám.